9068
Aspasia - nejvýznamnější žena Athén Van Bryan
[ Ezoterika ] 2025-03-21
Být ženou v dávných dobách rozhodně nebylo snadné. Doba klasiky toho měla určitě hodně. Tvrdí se, že starověcí myslitelé položili základy pro více než dva tisíce let pokroku v oblastech, jako je filozofie, literatura, historiografie a divadlo. Progresivní práva žen mezi těmito úspěchy uvedena nebyla. Dokonce i v Athénách, které byly intelektuálním a kulturním centrem klasického věku, byly ženy často odsouvány do domácnosti bez vzdělání, volebního práva nebo účasti na veřejných rozpravách. Nejvyšší aspirace, v jejíž dosažení mohla žena rozumně doufat, bylo stát se manželkou a mít děti. Do určité míry to prostě musíme přijmout... Pro nás, požehnané tisíci lety společenského vývoje, je poměrně snadné ohlédnout se zpět na klasické civilizace a myslet si, že stojíme nad nimi. Vyžaduje to však jemnější mysl, abychom si uvědomili, že jakýkoli pokrok, kterého jsme jako druh dosáhli, byl možný jen díky tomu, že existovali stateční jedinci, někdy i tisíce let v minulosti, kteří učinili první skromné krůčky směrem k pokroku. I přes toto všechno si musíme uvědomit, že nedostatek práv žen ve starověku znamená, že existuje jen velmi málo významných žen, které se objeví na klasické časové ose. Je těžké utvářet směřování západní společnosti, když se na vás pohlíží téměř jako na majetek. Ti, kteří upoutají pozornost historie, jsou proto o to pozoruhodnější.
Aspasia z Milétu byla jednou z takových žen. Snad nejlépe ji lze popsat jako politickou ženu, která měla talent pro rétoriku, zálibu ve filozofii a ucho a srdce nejmocnějšího státníka klasických Athén. Aspasia byla uctívána a očerňována starověkými spisovateli. Někteří ji považovali za mazanou politickou hráčku, jiní za nic víc než nevěstku, říkalo se, že byla milenkou Perikla, Alkibiadovy pratety, údajné autorky Periklovy slavné "pohřební řeči", a dokonce se říkalo, že dala Sokratovi několik lekcí filozofické argumentace!
Aspasia na Pnyxu (1888) od Henryho Holidaye
I když jsou všechny naše zdroje o této záhadné ženě méně než spolehlivé, možná dokonce přímo mylné, skutečnost, že ji obklopuje taková kontroverze, z ní dělá hlavní kandidátku na naše zkoumání a možná i obdiv. Říká se, že Aspasia se narodila na historicky významném ostrově Milét u pobřeží Malé Asie někdy na počátku pátého století před naším letopočtem. Musela se narodit do bohaté rodiny, protože se uvádí, že se jí dostalo prvotřídního vzdělání, což bylo ve starověku pro ženu vzácné. Je důležité poznamenat, že tyto dva výroky jsou jediné dvě části univerzální shody obklopující Aspasii. To neznamená, že všechno ostatní jsou zvěsti z doslechu, ale určitě to není historický fakt. V tomto případě budeme muset udělat skok víry. Můžeme si být poměrně jisti, že Aspasia cestovala do Athén někdy kolem roku 440 př. n. l. Jedna hypotéza naznačuje, že cestu podnikla ve společnosti své sestry a nového švagra Alkibiada II. (dědečka slavného generála stejného jména). Pokud by tato hypotéza byla pravdivá, vysvětlovalo by to, jak se Aspasia seznámila s Periklem, mužem, který měl úzké vazby na Alkibiadovu rodinu.
Předpokládá se, že kdysi v Athénách se Aspasia stala hetairou (ἑεταίρα) a pravděpodobně provozovala nevěstinec. Hetairai (množné číslo od hetaira) nebyly běžné prostitutky. Spíše to byly vysoce vzdělané, vysoce sofistikované kurtizány, které byly zručné v tanci, zpěvu, konverzaci a pravděpodobně byly přítomny ve vnitřních kruzích mocných a bohatých mužů. Hetairai byly v této době pravděpodobně nejbližší věcí k osvobozeným ženám. Bylo jim dovoleno vzdělávat se, zapojit se do občanské debaty, dokonce platili daně! Navíc měla Aspasia tu výhodu, že byla cizinkou. To znamenalo, že jí bylo zakázáno provdat se za athénského občana. V důsledku toho Aspasie nezabředla do omezení uvalených na vdané ženy. Mohla svobodně zkoumat společenskou krajinu athénské elity a prozkoumávala ji, což zcela jistě dělala.
Aspasia je možná nejlépe vzpomínána jako milenka Perikla. Poté, co se slavný athénský generál rozvedl se svou první ženou, přestěhoval se k Aspasii. A i když se předpokládá, že ti dva nebyli nikdy manželé, víme, že Aspasia dala Periklovi syna, který dostal jméno svého otce. I když bychom se mohli domnívat, že státník byl přitahován Aspasií pro její fyzickou krásu, Plútarchos nám říká, že tuto ženu skutečně miloval a zcela se jí oddal. "... on (Periklés) si vzal Áspasii a miloval ji podivuhodnou láskou; Každý den, když odcházel i když přicházel z tržiště, zdravil ji a líbal."
Plútarchos (Život Periklův)
Předpokládá se však, že Periklés mohl být Áspasii příliš oddaný. Je pravděpodobné, že radila nebo jinak přesvědčila Perikla, aby podnikl konkrétní kroky v rámci své role stratéga (generála). Zdá se, že Plútarchos se domnívá, že Periklés mohl být motivován k vyhlášení války ostrovu Samos jednoduše proto, že útočili na Aspasiino rodné město Milét. "Periklés byl však zvláště obviněn z toho, že navrhl shromáždění válku proti Samům z přízně Milesianů na prosbu Aspasie." Plútarchos (Periklův život) Říká se, že když byl Perikl ve společnosti Perikla, stal se Aspasiin domov jakýmsi centrem významných athénských osobností. Generálové, básníci, dokonce i filozof Sokrates prý navštívil Aspasii a Periklův dům při mnoha příležitostech... Spojení Aspasie se Sokratem je významné, protože existují důkazy, které naznačují, že mohla být jedním z prvních a nejlepších učitelů umění rétoriky. Platón to říká ve svém dialogu Menexenus. "Není divu, Menexene, že jsem schopen mluvit, uvážíme-li, že mám vynikající mistryni v řečnickém umění, tu, která vytvořila tolik dobrých řečníků a která byla nejlepší ze všech Řeků."
Sokrates (Platónův Menexenus)
V tomto dialogu se dokonce naznačuje, že skutečným autorem nyní slavné "pohřební řeči", která se nachází na stránkách Thúkydidových Dějin peloponéské války, byla Aspasia, nikoli Perikles. "Slyšel jsem Aspasii skládat pohřební řeč právě o těchto mrtvých. Bylo jí totiž řečeno, jak jste říkal, že Athéňané si vyberou řečníka, a ona mi opakovala řeč, kterou má přednést, zčásti improvizovaně a částečně na základě předchozích myšlenek, a skládala dohromady útržky pohřební řeči, kterou pronesl Periklés, ale kterou podle mého názoru složila ona."
Sokrates (Platónův Menexenus)
Musíme vzít v úvahu možnost, že Platónova zmínka Aspasie v tomto dialogu bylo zamýšleno jako humorný prostředek. Představa, že žena učí rétoriku muže? Ha! Jak fantastické...! Přesto skutečnost, že Platón cítil, že Áspasiino jméno stálo za zmínku, vypovídá o typu pověsti, kterou musela mít jako rétorka. Kromě toho existují další zdroje, které tvrdí, že Aspasia byla dobře obeznámena s tím, co se stalo známým jako sokratovský dialog, a možná dokonce naučila Sokrata jednu nebo dvě věci o vítězství v hádce. Cicero nám říká, že Aspasia mohla být tím, kdo naučil Sokrata rétorický nástroj Inductio, neboli přimět lidi, aby souhlasili s výrokem tím, že je předtím přiměje souhlasit s podobnými výroky. Cicero píše o údajném rozhovoru mezi Aspasií, mužem jménem Xenofón (ne historik) a Xenofóntovou manželkou.
"Řekni mi, ženo Xenofóntovo, kdyby tvůj soused měl lepší zlatou ozdobu než ty, dala bys přednost tamté, nebo své vlastní?" "Tamté," odpověděla. "Kdyby měla šaty a další ženské parády dražší než ty, dal bys přednost těm tvým, nebo jejím?" "Jejím, samozřejmě," odpověděla. "Nuže, kdyby měla lepšího manžela, než máš ty, dala bys přednost svému manželovi nebo jejímu?" Žena se při tom začervenala. Aspasia však pak začala mluvit ke Xenofóntovi. "Kéž bys mi to řekl, Xenofónte," řekla, "kdyby měl tvůj soused lepšího koně než ty, dal bys přednost svému nebo jeho?" "Jeho," byla jeho odpověď. "A kdyby měl lepší farmu než ty, kterou farmu bys měl raději?" "Lepší farmu, přirozeně," řekl. "Kdyby měl lepší ženu, než máš ty, dal bys přednost té své nebo jeho?" A i Xenofón na to mlčel.
Pak Aspasia: "Protože jste mi ani jeden z vás neřekli jedinou věc, kterou jsem chtěla slyšet, řeknu vám sama, co si oba myslíte. Vy, milostivá paní, si přejete mít nejlepšího manžela a vy, Xenofónte, si ze všeho nejvíc přejete mít nejlepší ženu. A proto, pokud se ti nepodaří si myslet, že na zemi není lepšího muže a lepší ženy, budeš jistě vždy zoufale postrádat to, co považuješ za nejlepší, totiž abys byl manželem nejlepší z manželek a aby ona byla provdána za toho nejlepšího muže."
Cicero (De Inventione)
Tím, že nechává své posluchače souhlasit s otázkami s podobnými okolnostmi, naláká svého oponenta do pasti, aby připustil pozdější, někdy trapné přiznání, které dokazuje její tvrzení. Byla to technika, kterou Sokrates proslavil o několik let později.
Asi není překvapivé, že Aspasie se svým bystrým politickým myšlením a schopností vyšachovat muže během konverzace si vysloužila několik osobních útoků. Plútarchos nám v Životě Perikla říká, že athénský komediální dramatik Kratinus se v jedné ze svých her zmínil o Aspasii jako o "nevěstce". Kromě toho byla postavena před soud komikem Hermippusem. Byla obviněna z bezbožnosti a z toho, že svým podivným a nezdravým životním stylem kazí athénské ženy. Zajímavé je, že tato obvinění byla pozoruhodně podobná těm, která byla vznesena proti Sokratovi v roce 399 př. n. l. Na rozdíl od Sokrata byla Aspasia zachráněna před popravou vzácným citovým výbuchem Perikla... Jiní antičtí kritici, Plútarchos je označuje pouze jako "některé z Megařanů", věřili, že mnohé z Periklových vojenských chyb byly ve skutečnosti vinou Aspasie. Žena by přece neměla mít ve vojenských záležitostech místo...! Autorka a moderní historička Madeline Henryová však naznačuje, že kritici Aspasie měli své vlastní osobní důvody pro útok na tuto otevřenou ženu. Koneckonců, politická žena v době klasických Athén byla pro mnoho mocných mužů předmětem velké frustrace.
I přes své kritiky se Aspasia těší v naší moderní době vynikající pověsti. Byla pravděpodobně jednou z nejdůležitějších intelektuálních postav na vrcholu athénské moci a byla nepochybně nejpozoruhodnější ženou, která kdy žila v této době.
Snad nejlépe ji popisuje Lucian ve své Studii portrétu...
"Nemohli jsme si vybrat lepší vzor moudrosti než Milesianu Aspasii, obdivovanou z obdivuhodných ´olympských rytířů´; její politické znalosti a vhled, její chytrost a pronikavost, to vše bude přeneseno na naše plátno v dokonalé míře."
Zdroj:
https://www.bibliotecapleyades.net/ciencia4/historia_humanidad408.htm
Zpět
