7657 Transmutace, přechod a přeměňování Judith Kusel

[ Ezoterika ] 2024-10-14

Právě teď se nacházíme uprostřed obrovské transmutace, přechodu a transfigurace, a to funguje na mnoha vrstvách, a nejen na jedné. Tolik Pracovníků Světla již funguje v 5D a někteří dokonce vyšší. Zvládli jsme to a prosadili jsme to. Někteří z nás byli povoláni před lety, někteří nedávno a někteří se právě probudili. Nezáleží na tom, kdy, nebo kde, důležité je, že udržujeme frekvenci 5. dimenze stabilní v našich tělech a polích. Připomnělo mi to minulý týden, kdy jsem se během několika měsíců náhle musel vypořádat s někým, kdo byl téměř hysterický kvůli hrozícímu druhému úmrtí v rodině. Samozřejmě, že se mi otevřelo srdce, ale nějak to odráželo hodně z toho, jak se většina lidstva vyrovnává se smrtí a umíráním. Konec je vždy jen začátek. Pro mě smrt znamená pouze odhození fyzické loďky, protože duše žije dál a jednoduše se vrací do své původní duševní formy a pak pokračuje v životě jinde.

Každá duše na Zemi pochází z jiných galaxií, souhvězdí a hvězdných systémů a vaše duše je s ní navždy spojena. Dokonce i charakteristická melodie vaší duše je vždy naladěna na tento původní domov vaší duše a vašich posvátných geometrických symbolů, dokonce i barev vaší duše! Život nikdy neopustí vakuum. Když jedna duše opustí tuto planetu, okamžitě na ni vstoupí další duše, nebo dokonce domácí mazlíčci, nebo cokoli jiného, aby zaplnili vakuum, a to může být jedna duše, nebo mnoho duší, nebo dokonce ty v neviditelných říších.

Nikdy nejsme ponecháni sami. Po mnoho let jsem byla vždy hluboce zapojena do církve a také jsem navštěvovala kurzy nedělní školy a všechno ostatní, protože jsem jako knihovník byla celý život zapojena do komunitních služeb. Měli jsme pastora z Německa, který pracoval v nemocnicích a řekl mi něco, na co nikdy nezapomenu: "Musíš se rozloučit se svými blízkými, než si lehnou na smrtelné lože. Mnozí lpí na nedokončených věcech, místo aby to udělali dříve, než se to stane. Pak mě požádal, abych mluvila s dětmi o smrti. Byla jsem docela zaskočená, ale pokračoval: "V dnešní moderní době lidé nepřipravují své děti na smrt a v televizi, nebo ve filmech vidí, že umírají ´špatní´ hoši, takže když zemře domácí mazlíček a rodič, nebo prarodič, nevědí, jak s tím naložit." No, udělala jsem to a ten den jsem měla ty nejúžasnější zážitky.

Ve třídě jsem měla chlapce, který se jmenoval Karl, který byl klasickým příkladem hyperaktivního chlapce, a vždycky jsem ho nechala pobíhat, protože vím, že na těchto dětech není nic špatného, zejména na chlapcích, mají prostě příliš mnoho energie a měli by být opravdu venku v přírodě a pobíhat, špinit se a být šťastní. Ten den ostatní děti poslouchaly, když jsem mluvila o tom, že smrt není konec, a upřesňovala, že je to něco, co se děje každému, včetně dětí. Když všichni odešli, přišel Karel a sedl si vedle mě a já s tímto chlapcem jsme měli ten nejúžasnější rozhovor o smrti a o životě potom, jaký jsem kdy v životě měla. Říkal mi věci, které se skutečně dotkly mého srdce a duše, a já jsem vděčná za toto dítě, které mě toho tolik naučilo! Ve skutečnosti není žádná smrt, nýbrž jen odhození pozemské nádoby, protože duše žije dál do nekonečna! Snad ve chvílích, kdy udeří katastrofa, si nejvíce připomeneme svou vlastní smrtelnost. Je to hlavně proto, že lpíme na věcech, na lidech, na čemkoli. Čeho se bojíme nejvíce, je naše vlastní smrtelnost. Čeho se však vlastně máme bát?

Vzpomínám si, jak se jedna z mých nejaktivnějších členek knihovny, která milovala výrobu quiltů a která založila celou quiltařskou skupinu a žila na farmě, právě přestěhovala do svého vysněného domu, který pro ně její manžel nakonec postavil. Byli na dovolené na pobřeží, když dostali zprávu, že jejich nový dům byl zničen při požáru. Z domu nezbylo nic, protože explodovaly i plynové lahve. Jednoho dne jsem ji potkala ve městě. Na tváři měla široký úsměv a řekla toto: "Když se to všechno stalo, byla jsem zničená, ale také se mi ulevilo! Vím, že to zní legračně, ale uvědomila jsem si, že mě všechny ty věci tíží, nějakým způsobem mě drží, dokonce i rodinné dědictví. Přesto víte, jak se lidé kolem nás shromáždili, jak nám pomáhali druzí a láska, kterou nám projevovali, dokonce i úplně cizí lidé, měla větší cenu než cokoli, co jsme během toho požáru ztratili. Ale co bylo nejdojemnější, bylo to, že všechny dámy v mé quiltovací skupině se spojily a shromáždily do složek všechny mé quiltovací vzory a všechny shromáždily kousky materiálu dohromady, a vskutku, já jsem je všechny dostala zpět, plus další! To je pro mne více, než za co mohu být vděčná! Už jen být naživu je dar, ale kdybych měla zítra opustit toto tělo, bylo by to bez lítosti. Jen s vděčností a láskou.

Jsou časy, jako tento, kdy se celý náš hodnotový systém mění. To, o čem jsme věřili, že se bez toho neobejdeme, náhle ztrácí svůj význam a to, co jsme vždy cítili jako bytí - celá naše existence, se nyní vypařuje v mlhách. Začínáme si uvědomovat, že skutečný smysl života je v nás a v našem Božském spojení s veškerým životem a se všemi životními formami a celým vesmírem. To, co dělá život hodnotným, jsou vzácné okamžiky jednoty, sdíleného smíchu a sdílených slz, a více než to, ty okamžiky poznání, kdy můžeme skutečně vidět. Je to v očích milovaného mazlíčka, ve tvářích lidí, kteří jdou kolem, a v očích těch, které milujeme, dokonce i úsměv úplně cizího člověka. Ty momenty propojení. Okamžiky radosti. Láska ve své nejčistší formě, všeobjímající láska ke všem cítícím bytostem a k celému životu samotnému, nesmrtelná. Právě dnes ráno jsem děkovala Božskému za tento život, za vše, co se nyní odhaluje, za hluboké neznámé, a přesto známé. Za to, že mohla dýchat a že byla schopna žehnat zemi, vodám, vzduchu, ohni a všemu v ní, na ní a kolem ní. Jak jsme velmi požehnaní! A co víc, že se po celém světě otevírají srdce a že jsme ve skutečnosti jedna jediná rodina. Jedno srdce. Jedna duše. Jedna bytost.
"Smrt je velký učitel. Ale takový je i život. Popírat si jakýkoli aspekt toho znamená popírat život sám! " Dr. Leo Buscaglia

Zdroj: https://eraoflight.com/2024/10/14/transmutation-transition-and-transfiguration/
Zpět