Zprávy

1714 Atlantida: zrod a zánik Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2013-02-16
. . . Všude kolem byla divoká primitivní vegetace, na obloze ještě nebyl měsíc. Zemí otřásla obrovská síla. Moře při přílivu vystupuje z břehů a Měsíc letí po obloze. Najednou se prudce zpomalí. Obrovská vesmírná archa je uvnitř dutá, utekla na ní mimozemská civilizace. Když se živly uklidnily, snesli se na Zemi na malých pestrobarevných discích, koulích, doutnících a jiných létajících strojích. . . Tehdy byla úzká Afrika a Jižní Amerika ostrovem. Nedávno se od sebe oddělili a mezi nimi v moři byl obrovský ostrov (dokonce kontinent). Musel vzniknout z lávy na zlomu tektonických desek. Právě na tomto kontinentu přistáli lidé z Měsíce. V Tichém oceánu byla také velká pevnina. (V současnosti jsou vidět pouze její vrcholky - ostrovy v Tichém oceánu).
Někde v Tibetu a ve střední Asii žili obři se zelenavě bronzovou kůží. Měli svou vlastní civilizaci. V horách vytesali různé konkávní obrazce a používali je k cestování prostorem a časem a do paralelních světů. ″Přestěhovali se z padlého Phaetonu,″ říkalo se.

Ti, kteří sestoupili v aparátech z Měsíce, byli také vysocí, ale mnohem menší než Phaetonští obři. Měli bledou pleť, stříbrnou barvu vlasů a také stříbrné oči. Jejich nohy a ruce byly tenké a dlouhé. Vypadalo to, jako by už dlouho neviděly přirozené světlo. Jejich šaty splývaly v tenkých záhybech a leskly se perletí. Bylo tam mnoho zařízení z modravého a duhového kovu. Tito lidé začali osidlovat mladý kontinent. Byla to Atlantida. Tak pravil vnitřní hlas.

Atlanťané s sebou na Zemi přinesli nevyvinutou rasu se snědou pletí a negroidními rysy. Usadili se v té malé Africe. Možná se někteří z nich dostali i do Ameriky. V Africe byla v té době zima, ale Atlantida byla severněji a bylo tam teplo. Do Afriky však zřejmě přicházelo velké množství ultrafialového záření nebo radiace. Byla tam velká ozonová díra. Lidé rychle zčernali.
Atlanťané naopak zůstali bledí, a jejich kůže časem zrůžověla. Měli světlé oči a vlasy. Stavěli velká kulatá města, jedli mořské řasy, korýše a ryby. Měli velkou úctu k moři a všem námořním věcem. Jejich domy byly vymalovány námořními výjevy. Žili dlouho, asi 900 let, protože pili zelený nápoj dlouhověkosti z mořských řas. . . . Uplynulo mnoho let a Atlantida se zmenšila. Její větší část se postupně propadla na dno. Zůstal jen jeden velký ostrov. Naopak Afrika a Amerika se rozrostly.

Na ostrově je technokratická atlantská civilizace na svém vrcholu. Vzducholodě a kosmické lodě brázdí oblohu. Atlantské mravy se však podobají mravům Římanů na konci Římské říše nebo modernímu západnímu světu s jeho zábavou a svobodnými mravy.
Kromě toho měli na vrcholu své slávy genetické inženýrství. Na okrajích říše a v koloniích prováděli experimenty: vytvářeli kentaury, pegasy, sfingy, mořské panny, sirény, medúzy s lidskou tváří, napůl lidi, napůl kozy atd. Všechna tato monstra děsí místní obyvatelstvo a často se vymknou kontrole. Atlanťané začnou vyhlazovat zmutované kentaury, medúzy a další příšery, které napadají osady a jsou velmi kruté. . .

Obrovské kruhové město s kanály a za hradbami předměstí. Město je obklopeno horským masivem a z jedné strany ho obklopuje moře. Uprostřed na vyvýšenině stojí několik paláců nebo chrámů. Architektura připomíná antickou, ale mnoho domů má nahoře rozeklané zdi. Domy mají barevné mozaiky a barevné sloupy. Střechy jsou ploché a sedlové. Obytné domy jsou obráceny do ulice prázdnými stěnami a ve dvorech jsou sloupy, zahrady a kašny. Mnoho zeleně.

Nad městem v západu slunce letí stříbrný disk. Zespodu vypadá jako kolo se zakřivenými paprsky. Disk letí pod úhlem a točí se. Vznášel se a pak tvrdě přistál. Bylo tam speciální nástupiště. Disk se vznášel asi 20 centimetrů nad zemí. Vyšli z něj lidé: muž s dlouhými zlatými vlasy a vousy, zlatovlasá žena a jejich dcera. Ženy byly oblečeny do nejjemnějších perleťových látek, které v jemných drapériích spadaly až na zem. Byly opásány kovovými pásy, na hlavách měly čelenky a nejjemnější závoje. Vlasy s perlami spletené do tvaru mušle a po stranách splývaly kadeře. Byly tmavé v kontrastu se světlým svrškem. To musel být způsob, jakým se tehdy barvili. Šperky byly z modravého a duhového kovu a perel. Muž měl na sobě dlouhé roucho z karmínové perleti, na ramenou a po stranách poseté hvězdicovitými šperky.
Když vyjeli z příjezdové cesty, vjeli do podzemní ″garáže″. Zde se rodina přestěhovala do válcovitého zařízení, které se prohánělo ulicemi města. V jedné z ulic se ozývala hudba podobná orientální melodii a modernímu bublavému rytmu. Tam se u sloupového domu potloukaly opilé dívky lehkých mravů s rozcuchanými vlasy. Tato rodina se však vrhla ke svému domu. Dům byl pěkný a prostorný, spousta sloupů, jakési modrostříbrné kovové přístroje a nebyla tam žádná tlačítka, ale celé bloky ploch, které se daly stisknout.

Všude kolem jsou krásné vázy a sochy zobrazující předky rodiny. Vše se třpytí, směs starobylosti a modernosti. K dispozici bylo také vlastní ″kino″. Přesněji řečeno šlo o zařízení složené ze dvou rámů, mezi nimiž se po zapnutí objevilo jakési pole a trojrozměrný holografický obraz. Snímky byly pořízeny na tenké destičce, která byla následně vložena do otvoru v zařízení. Takových talířů bylo hodně.
Probíhal ″film″. Trojrozměrné postavy byly přítomny jako kulisy. Manželé se v tomto ″filmu″ hádali, někdo se pral, běhalo se, byl hluk, střílelo se z nějakých zbraní, prostě jako v moderním akčním filmu.
Muž rychle skládal a balil věci, většinou nějaké spotřebiče. Ženy skládaly šaty, šperky, drahé nádobí, vázy, sošky, dokonce i nábytek. To všechno nakládali robotičtí sluhové, podobní lidem. Zavazadla byla uložena do kontejnerů, které byly zmenšeny speciálním paprskem ze zařízení. Kontejnery se přenášely ve vzduchu pomocí dalšího přístroje a vkládaly se do ″automobilového válce″. Muž velmi spěchal. Chystala se válka se severní zemí Borea. Byla na severu a bylo tam lepší podnebí. Na severu bylo tepleji než na jihu. Atlanťané měli zbraně velké síly. Chtěli jimi zasáhnout jádro země, vlnou zničit města seveřanů a pak znovu osídlit jejich země a zmocnit se některých jejich tajemství. K tomuto účelu byly vybudovány speciální věže s minami.

Muž se obával následků útoku a rozhodl se přestěhovat rodinu do provincie nebo kolonií na Krétě, nebo ještě dál, do města Trea, kde měl domy a statky. Rychle vše naložili a nastoupili do válce, který je odvezl velmi rychle na ″letiště″ - parkoviště disků. Válec s autem naložili do spodního zavazadlového prostoru a vyjeli nahoru. Poklop se zavřel. Uvnitř byly pohodlné pokoje: ložnice, koupelna a záchod s perleťovým umyvadlem, záchod a vana ve tvaru mušle, velká prostorná hala se sloupy, rozdělená na tři sektory. Ve stropě bylo zařízení podobné hvězdě a v podlaze menší.

Na starobylé atlantské vesmírné lodi.
Bylo zde mnoho různých zařízení, nástěnných panelů vedoucích do jiných místností nebo sloužících jako ovládací prvky. Muž stiskl jeden z panelů a tři sektory mezi sloupy se rozsvítily. Tam, kde byly ploché komíny, se jako na obrazovce objevil obraz toho, co bylo venku.
Na dálkovém ovladači muž stiskl další panel a hvězda na stropě se napjala a mírně přiblížila k podlaze, něco se spustilo a disk rychle vystřelil k nebi. Všechny zástěny byly viditelné, jako bychom byli na otevřené verandě.
Byla noc. Najednou jsme uslyšeli jakési podzemní dunění, zatímco uvnitř disku bylo ticho. Na moři se zvedla velká vlna. Včas jsme vyrazili na cestu. Zřejmě vypukla válka a následoval útok těmito zbraněmi. Měli jsme zde zařízení, na jehož ″obrazovce″ jsme mohli sledovat, co se děje daleko - v jiných zemích a dokonce i ve vesmíru. Muž se podíval ven a zachmuřil se. Rychle nasměroval loď k moři. Na třech obrovských nástěnných obrazovkách se vznášely krajiny. Uprostřed noci náhle zpoza obzoru vyšlo slunce. Přeletělo oblohu. Moře se rozbouřilo a vyvřelo. Někde na dně moře země pukla a láva způsobila, že oceán začal vřít. Moře se odlepilo od břehů a pak se na ně zřítilo.

Odletěli jsme od Atlantidy, ale muž se podíval na obrazovku přístrojů a viděl, že praská a potápí se v rozbouřeném moři. Lidé v panice startují ve svých malých letadlech. Mnohé z nich se řítí přímo do vesmíru. Muž nemluví, ale já mu rozumím. Atlanťané mohli komunikovat telepaticky. Seveřané se museli bránit a odrazit úder na ty, kdo ho vyslali. Jádro a s ním i Země se zhroutily. To však seveřany nezachránilo - i jejich půda je zaplavená.

Pod námi je Kréta. Je to obrovský ostrov, ale už je rozdělený. Jeho obrovská část s bloky domů v hlavním městě se potápí do moře.

Sousední ostrovy se také potápějí. V dálce vidím horu. Její vrchol se vytrhává jako zátka z láhve a začíná erupce. Nejsilnější erupce se však odehrává v moři. Hodně vody uniká párou, silným větrem, tornádem.
Muž na disk umístí ochranná pole a hurikán jej obtéká. Disk může plavat i pod vodou, ale i tam je nyní nebezpečný. Nepřistáli jsme na Krétě, ale letěli jsme dál do Trey. Vidím, že slunce poskočilo a zastavilo se. Jaká úleva. Živly však stále řádí.

Pod námi je Trea. Část města také zmizela, předměstí zůstala. Tam se nachází naše vila. Mnoho lidí prchá z pobřeží. Obrovské mraky páry se snášejí na východ. Při pohledu na ″obrazovku″ jsem viděla, že v místě, kde jsou Tigris a Eufrat, obrovská vlna tsunami obrátila řeky a mraky tam prší. Vše je zaplaveno. (Musela to být biblická potopa).

Přesto vše začalo ustávat a my jsme přistáli. Vila naštěstí nebyla poškozena. Bylo tu ale hodně uprchlíků. Jsou to jak Atlanťané, tak místní obyvatelé s tmavší kůží. Jsou oblečeni do silných vlněných látek, ovčích kůží. Je tu shon....
. . . Po čase se dívka z této rodiny vdala se za místního vysokého muže, který jí byl po ramena. Měla syna, který vyrostl. Její manžel se stal vládcem obnovené Tróje (ta samá, kde se později odehraje Homérem popisovaná trojská válka). Stěny domů jsou silné a hrubé. Architektura není nijak sofistikovaná. Tato rodina je oblečena do silného vlněného sukna a jen občas vytahuje tenké šaty.
Stále mají nějaké spotřebiče. V zemi se usadilo mnoho nových obyvatel. Sumerové přišli z východu a Árijci ze severu, protože tam byla velká zima. Všude kolem je led a jen na některých místech bylo možné území v blízkosti měst a v srdci severní země Boreas (Hyperborea) ohřát. To se podařilo fragmentům civilizace této země s pomocí některých krystalů.

V Troji v této době jedí hrubší jídlo, ale někdy si v paláci vládce stále vaří to, co jedli v Atlantidě, a pijí nápoj dlouhověkosti, sladký jako nektar, vyrobený z jednobuněčných řas.
. . . Takto byla vybudována Trója. Vidím její silné stěny. Svět se stal novým. Někteří Atlanťané také uprchli do Řecka. Pro místní obyvatele se stali bohy.

. . . Jedná se o příběh Atlantidy, který je něčím podobný našemu modernímu světu. Příběh jejího zrodu a zániku. . .

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_88.html

Zpět